Srí Lanka křížem krážem

Inspirujte se cestou cestovatelky Lucky Radové a jejího manžela Dana Nytry, kteří Srí Lanku objevovali v pronajatém tuk-tuku. Průměrnou rychlostí 23 km/h na korbě motorizované tříkolky za přesně 28 dní najeli 1 700 km.

1. týden: První kilometry v tuk-tuku, kitesurfing a Kalpitiya

Z Prahy do Kolomba jsme letěli úžasnou aerolinkou Emirates. Letenka nás vyšla na 14 725 Kč na osobu a přestupovali jsme v Dubaji. Což je podle mě jedno z nejhorších letišť pro noční přestup. Není se totiž kde natáhnout a alespoň trochu se vyspat. Já nakonec vytuhla na zemi u letištního vlaku.

První dva dny na Srí Lance jsme strávili v Negombu, které má strategické umístění. Nachází se přímo u pláže, zároveň leží jen pár kilometrů od mezinárodního letiště a do Kolomba to s Uberem nebo rychlým autobusem máte maximálně hodinu a půl jízdy. Odsud jsme zařídili vše potřebné. Pro řidičák jsme museli do Kolomba, ale tuk-tuk jsme si vypůjčili právě tady. Vše proběhlo až překvapivě rychle. Za hodinu a půl jsme podepsali všechny papíry, absolvovali zaučovací jízdu a drželi v ruce klíček od našeho nového fára. Kolem poledne jsme už seděli v naší motorizované tříkolce a nabrali směr sever, směr kitesurferská Kalpitiya.

Už po pár kilometrech na rušných srílanských silnicích nám došlo, že nám bude lépe na co nejmenších cestách. Čím méně asfaltu, tím lépe. A tak jsme odbočili z A3 na Beach road a zařekli se, že už nikdy na ulici, co má v názvu jen jedno písmeno a pak číslice, nevjedeme. Najednou cesta začala být mnohem zábavnější. Rychlostí 30 km/h jsme projížděli malé rybářské vesničky. Občas jsme zastavili, abychom se mohli vykoupat v teplém oceánu nebo vycucat vodu z kokosu.

Večer jsme dorazili do malé vesnice Kalpitiya a kupodivu podle navigace z Facebooku našli i naše ubytování pro následující čtyři noci. V Kitesurfing Lanka jsme se báječně vyklidnili. Celý nervózní Danek konečně mohl vytáhnout svůj laptop a začít pracovat. On bez práce vydrží maximálně tři dny. Po následující čtyři dny jsme si tu užívali surfařskou pohodu. Práci jsme prokládali koupáním v moři, čtením a učením se chůze po laně. Večery jsme trávili na baru s novými kamarády. Jako třeba dvěma Poláky, kteří také po světě cestují jako „digitální nomádi“ (i když oni se tak neoznačují). Na živobytí si tito dva kluci vydělávají hraním pokeru na internetu. A tak jsme ráno všichni čtyři zasedli do venkovní jídelny, otevřeli počítače, pracovali a pak odpoledne jeli k laguně na kitesurfing. Udělat si tu báječný den je tak jednoduché!

Počet najetých kilometrů: 136 km

Trasa: Kolombo–Negombo–Kalpitiya

2. týden: Vnitrozemí a objevování „Kulturního středu“

V druhém týdnu jsme vyrazili do středu ostrova. Danek ani já nejsme úplně památkofilové, ale shodli jsme se na tom, že #kdyžužtujsme měli bychom přeci jen do naší cesty zahrnout i místní kulturní dědictví. A měli jsme štěstí! Sigiriya rock byla pro nás natolik nudná, že jsme si skrytou povinnou činnost každého turisty rychle odškrtli a na žádné další, pro archeology zajímavé místo, nevkročili.

Mnohem více než se procházet podle UNESCO seznamu nás zajímalo hledat místa, která v průvodcích nenajdete. Za prvé to s tuk-tukem byla zábava a za druhé tam bylo mnohem méně turistů a tím pádem i otravných Srílančanů poháněných snahou vám něco prodat.

A tak jsme se v Polonnaruwě dostali na pro nás zorganizovanou buddhistickou ceremonii. Kněz odvedl skvělou práci. Po celé tři týdny se nás drželo štěstí na lidi, super počasí a náš nezničitelný tuk-tuk. Poproste o obřad také. Za koš se sedmi druhy ovoce dáte 500 rupií (asi 84 Kč) a knězi navrch věnujte 400 rupií (asi 67 Kč). Je to příjemná chvilka a Buddha tu nad vámi bude držet ochranou ruku.

Nevymýšlím si: v ten samý den nás pohostili v čase oběda mniši v klášteře a po té jsme viděli jen pár metrů od silnice sloní rodinku. Těch zážitků bylo tolik, že jsme se ve dvě hodiny odpoledne ocitli teprve na konci první třetiny naší denní etapy. Ten den jsme už do naplánovaného cíle dojet nemohli a tak jsme změnili plány, na hlavní silnici nezatočili doprava ale doleva a uháněli na východ k moři.

U Sigiriya Rock jsme zůstali tři noci, v Polonnaruwě další dvě. Šestou a sedmou noc z tohoto týdne jsme přespali na východě ostrova.

Počet najetých kilometrů: 184 km + 59 km + 136 km = 379 km

Trasa: Kalpitiya–Sigiriya, Sigiriya–Polonnaruwa, Polonnaruwa–Kalmunai

3. týden: Plážový život v Arugam Bay. Hory a čajové plantáže v Ella a Haputale

Probudili jsme se spolu s další stovkou nažraných komárů v nejhorším hotelu v Kalmunai. Bylo 26. 12. 2016, to vím z paměti. Po snídani jsme se totiž už s bagáží a tuk-tukem vydali k památníku obětem vlny tsunami, chtěli jsme ho jen omrknout a zas jet kolem moře dál. Už kolem osmé ráno bylo kolem památníku rušno. Asi desítka mladých kluků tu natírala sloupy, připevňovala fáborky, instalovala halogenová světla. „Dneska si připomínáme den, kdy toto místo zasáhla vlna tsunami. Je to už 16 let.“ říká nám jeden z kluků, první člověk za dlouhou dobu, co umí trochu anglicky. Na hustě popsaném panelu nám ukazuje pět jmen, pět příbuzných, kterému mu vlna v roce 2004 vzala.

Změna plánu a dobré počasí na východní straně ostrova nás dostaly na skvělé místo – Arugam Bay. V sezóně, tedy evropském létě, tu je prý hlava na hlavě, nebo spíš surfer na surferovi. My si tu užívali prázdné pláže, dobré jídlo u Muslima za městem a hlavně – konečně jsme našli bar, kde umí udělat pořádné espresso (a večer nebesky dobré mojito s marakují). Italský způsob přípravy kávy je totiž na Srí Lance těžko k nalezení.

Opět se mi vůbec nechce od moře, ale protože ještě stále chceme stihnout doporučovanou romantickou horskou vesnici obklopenou lány čajových lístků, musíme vyrazit dál.

Horskou vesnici Ella jsem si představovala v nejrůznějších romantických tónech. Cíl dnešního dne ale vypadal úplně jinak. Kavárny s blikajícími nápisy „open“, obchody prodávající „dobrodružství“ v přilehlých kopcích, naháněči nabízející to nejlepší a zaručeně nejlevnější ubytování. Zdrhli jsme odsud hned, co jsme dopili já cappuccino a Danek americano připravené z Lavazzy. Tak drsní jsme!

Další tři noci a čtyři dny v zelených kopcích jsme raději strávili v od Elly hodinu vzdálené vesnici Haputale. Ta už také není turistům neznámá, ale je pořád obklopena srílanskou pohodou (žádné neony a otrávená obsluha). Lipton seat je odsud vzdálený pouze 1,5 hodiny tuk-tuk jízdy nebo hodinu s místním autobusem. První den jsme měli hodně špatné počasí, tak jsme na čajové plantáže vyrazili až na druhý den. A bylo to parádní. Už jsme si zvykli vstávat v pět hodin ráno, a tak jsme kolem šesté přijížděli mezi prvními k vyhlídce. No možná bylo spíš osm, ale i tak. Čím dříve sem přijedete tím lépe. Kolem 11 se prý nad kopci zatáhne obloha a přes mlhu nic není vidět.

Počet najetých kilometrů: 73 km + 161 km = 234 km

Trasa: Kalmunai – Arugam Bay, Arugam Bay – Ella, Haputale

4. týden: Hledáme nejkrásnější pláže jihu a já propadám kouzlu Galle

Z Haputale na jih jsem řídila hlavně já. To znamená hned dva problémy: Lůca řídí a Danek naviguje. Dan totiž nemá cit ve vybírání malých silnic a já jedu děsně pomalu. Navíc se nedívám na kontrolky, protože mám dost práce s řízením, a tak jsme brzy v kopcích (do kterých mě dostal Dan!) neměli benzín. Normálně máte benzínky na každém rohu, ale mezi čajovými plantážemi je budete shánět těžko. Naštěstí se s tím místní moc neštvou, a tak v obchodě s potravinami, hned vedle zeleniny a kokosů, najdete i skleněné lahve od Araku (místní alkohol) s benzínem.

Nejhezčí pláž jsme našli úplně náhodou v Tangalle. Jmenuje se Silent beach a nachází se u velmi drahého hotelu, kde noc stojí na osobu 25 tisíc korun. Toto je také nejlepší taktika na Srí Lance, jak najít hezkou a čistou pláž:

1. Na mapě najděte hodně drahý hotel.

2. V jeho okolí zaručeně bude pohádková pláž.

Na jihu trávíme už čtvrtý den a tak se musíme posunout dál. Do surfařské vesnice Mirissa se hodně těšíme. Když nám někdo nějaké místo před odjezdem na Srí Lanku doporučoval, tak to byla právě ona.

Mirissa bylo první místo, které nás opravdu nebavilo. Nebo vlastně druhé, Ella je horší.

Kdybychom tu nemohli chodit na výborné affogato k Češce Míše a pokecat s Bárou, která v blízkosti Mirissy má surf house, tak se uhryzáme nudou. Hádám, že pro surfery to tu je ráj, ale jinak nic moc.

Zůstáváme tři noci a čtvrtý den vyrážíme brzy ráno. Čeká nás přibližně osmdesát kilometrů do Galle. Z Mirissy do Galle vede dálnice i rychlostní silnice, ale my se jim potřebujeme vyhnout. Naviguje Dan…

Nebyl to náš první off road s tuk-tukem, ale bylo to opravdu poprvé, co se nám málem ten náš miláček překlopil.

V Galle jsme se ubytovali v centru, samozřejmě hned vedle mešity, takže budíček opět v pět. Galle je výjimečně pěkné koloniální město s výbornými restauracemi a kavárnami. Život je tu hodně jiný než například ve středu ostrova. Je vidět, že i místní mají peníze, a je to příjemný pocit.

Poslední tři noci před vrácením tuk-tuku trávíme v Bentotě. Neomezeně dlouhou pláž jsme měli hned za barákem. Jen člověk musel šikovně v žabkách přeskákat železniční koleje. Druhý den jsem Danka vytáhla k místnímu chrámu, kde sedí asi třicetimetrový Buddha. To byl rozhodně ten nejlepší Buddha, kterého jsme za celou dobu na Srí Lance viděli. Vyroben je z na Srí Lance oblíbeného materiálu – betonu. Za zmínku také stojí to, že na páteři má tři velká okna. Ta slouží buď jako únikový východ nebo rozhledna. Za Buddhou je velký chrámový komplex, kde jsme ráno zastihli desítky místních. Pro cizince jsou takové příležitosti nejlepším způsobem, jak se se Srílančany seznámit, trochu pokecat a poděkovat Buddhovi, že všechno dobře vychází.

Počet najetých kilometrů: 185 km + 53 km + 41 km + 58 km + 115 km = 452 km

Trasa: Haputale–Tangalle, Tangalle–Mirissa, Mirissa–Galle, Galle–Bentota, Bentota–Negombo

Po 28 dnech jsme museli náš tuk-tuk vrátit. Už chápu, že někteří lidé mají silnou citovou vazbu ke svému vozu. Reálně jsem přemýšlela, že ho ukradnu, zamknu do kontejneru a pošlu do Evropy. Majitel tuk-tuk půjčovny mi slíbil, že mi ten samý půjčí zase za rok. Tentokrát rozhodně vyjedeme na sever!

Přečtěte si také, co všechno obnáší půjčení a řízení tuk-tuku na Srí Lance a jaké dokumenty k němu potřebujete.