Město, kde sochy žijí s lidmi

Přes všudypřítomnou posvátnou auru Buddhy, který druhému největšímu barmskému městu kdysi předpověděl slavné zítřky, je Mandalaj spíš zaprášené město než monumentální metropole. Právě z oblaku prachu ale povstává a zase se v něm ztrácí jeho největší poklad – světově proslulé sochařské umění.

Šikovné ruce sochařů daly Mandalaj své jméno a zapsali ho na seznam míst, které v Myanmaru musíte vidět. Dlouhou oslnivou historii za ním ale nehledejte. Mandalaj bylo založeno teprve před 160 lety, a je tak nejmladším a posledním městem královské Barmy.

Místo, kde žijí sochy

Že se blížíte ke čtvrti Kyauk Sit Tan, už z dálky prozradí neúnavné vřeštění brusek, které se s promyšlenou pravidelností noří do bílého mramoru těženého v okolí. Co z velkých i malých kvádrů bude, je jasné už od začátku – Buddha. Buddha, který stojí, sedí nebo leží, ale vždy se osvíceně a shovívavě dívá na svého tvůrce, pokrytého od hlavy k patě jemným bílým práškem. Stejně tak se bude stovky a tisíce kilometrů odsud dívat na svého nového majitele. O sochy z Mandalaj je ve světě zájem a jen některé skončí v chrámech.

Než začnete přemýšlet, jak by takový metrový běloskvoucí Buddha vypadal vedle vašeho gauče, připravte se na to, že mandalajské výrobky jsou všechno, jen ne levné. Aby taky ne. Sochařské řemeslo se tu dědí z generace na generaci a výroba probíhá formou rodinné manufaktury. Každý nějak přispěje, včetně žen a dětí, které sochy většinou leští, ačkoli je za pár okamžiků stejně znovu přikryje bílý nános. Největší zručnost samozřejmě vyžaduje hlava, a především pak Buddhova tvář, takže tenhle úkol pokaždé připadá na ty nejlepší řemeslníky v dílně. I pohled na méně zkušené sochaře, kteří elektrickými bruskami pečlivě soustruží záhyby rouch, ovšem vzbudí respekt. 

Jen pro zajímavost, na webu www.burmese-art.com se například ceny barmských mramorových Buddhů pohybují od 250 € (okolo 6 500 Kč) za 19cm sošku až po téměř metrového sedícího Buddhu za 19 500 € (kolem půl milionu korun).  

Buddha má v mandalajském pojetí dost jasné rozměry a obrysy. Sochy jsou si podobné jako vejce vejci. Procházet se ulicemi, které opanují tihle neživí albíni, je proto stejně znepokojivé jako uhrančivé.

Buddhovo dědictví na každém kroku

Když už je řeč o záplavě křídově zbarvených dvojníků, stejně tak se snadno ztratíte mezi 726 bělostnými stúpami pagody Kuthodaw. Malebné náboženské stavbičky obvykle střeží buddhistické relikvie, v tomto případě všech patnáct posvátných knih kánonu Tripitaka. A jak jinak než vytesaných do bílého mramoru. Stúpám obrazně řečeno nasazuje korunu zlatá pagoda stojícící v jejich centru, které se právě kvůli rozsáhlému literárnímu relikviáři přezdívá největší kniha světa. Tenhle titul se jí daří držet i napříč tomu, že jen kousek opodál stojící pagoda Sandamuni Paya má stúp s deskami mnohem víc, a to dokonce 1774 kousků.  

Místní jako by tušili, že pagoda Kuthodaw nemůže konkurovat větším a turisty navštěvovanějším pagodám, jako je ta v Baganu nebo Zlatá pagoda v Rangúnu, vsadili na kvantitu a rozhodli se nedaleký posvátný kopec Sagaing doslova obsypat svatyněmi. Všechny mají jednu věc společnou. Místní bílý mramor, ze kterého jsou postavené a který i v prašných ulicích Mandalaj zůstane panensky čistý další stovky let.