Mostar: uhrančivý balkánský orient

V dojezdové vzdálenosti od chorvatských letovisek Makarska nebo Dubrovník leží město, kde člověk o památky doslova zakopává. Mostar na jihu Bosny a Hercegoviny má za sebou slavnou i krušnou minulost, která je znát na každém kroku. Křivolaké kamenné uličky protkané vůněmi z místních hospůdek a hlasy řemeslníků prodávajících své výrobky se od dob otomanské říše moc nezměnily.

Starý most – most, který nebyl

Mostarský Starý most je jeden z mála monumentů, které byly na seznam kulturních památek UNESCO zapsané dvakrát. Současný most je totiž replikou původního Staré mostu, který tu stál přes 400 let, než ho v roce 1993 během občanské války zničily chorvatské granáty. Původní byl postaven v roce 1566 a dvě strážní věže na koncích 28,7 metrů dlouhé propasti se pak opět spojily až v roce 2004. Tehdy most s přispěním několika zemí jako Japonsko nebo Nizozemsko starou tureckou metodou kámen po kameni, postavili znovu. A to včetně jeho dřívějších nedokonalostí. Dnes je opět hlavní dominantou Mostaru a místní si na něm dokazují svou mužnost, když skáčou do vody z výšky okolo 20 a více metrů. Nemyslete si, že závody ve skocích jsou nějaká moderní bláznivina, jde o mostarskou tradici pěstovanou už z otomanských dob.

Křivý most – Lajka mezi mosty

Kriva ćuprija vypadá jako miniaturní verze hlavního mostu, ve skutečnosti jde ovšem o nejstarší most Mostaru. Křivý most posloužli v 16. století jako testovací králík před stavbou prvního Starého mostu. I na něm se podepsala občanská válka. S přispěním Lucemburska byl ale zrekonstruován. A je to dobře. Hledáte-li totiž malebné restaurace a kavárny s výhledem na řeku trochu stranou od centra, najdete je právě okolo mostu Kriva ćuprija a říčky Radboljy, která do Neretvy přitéká. Třemi dalšími mosty přes Neretvu svého času přispěla i rakousko-uherská vláda, pod kterou oblast spadala. I když jsou pozoruhodně dlouhé a pěkné, těm “původním” tureckým se nevyrovnají.

Turecké dědictví

Tvrdit, že to nebo ono je staré jako Mostar sám, je klišé. V případě trhu na ulici Kujundžiluk to nicméně není daleko od pravdy. Trh je dodnes živoucím centrem obchodu, a to nejen se suvenýry a místními řemeslnými výrobky. Je především připomínkou početných obchodních karavan, které přes Mostar proudily z Blízkého východu a jejichž obchodníci v mostarských ulicích hledali nocleh.

Ti movitější zanechali ve městě své domy. Nejpozoruhodnější jsou Kajtazův dům a dům Bišćevića. Oba jsou úctyhodně zachovalé a přístupné turistům. Zatímco Bišćevića slouží jako skanzen tureckého způsobu života z dob dávno minulých, Kajtazův dům má své stálé obyvatele, se kterými se na prohlídce můžete domluvit. Příbytek je taky zapsaný jako UNESCO památka, takže je co k vidění.

Střet kultur

Mostar byl a bude místo, kde příslušnost k národu a církvi hraje svou roli. Vedle pravoslavného kostela má svůj plácek v centru katolický kostel stejně jako tři mešity – Koski Mehmed-Pašova mešita, mešita Cejvan Ćehaj a Karađoz-begova mešita. Mementem občanské války nejsou jen pamětní kameny, ale i díry po kulkách v mnoha fasádách. Mostar je přesto v nitru stejný, jako byl za vlády otomana – centrum živého obchodu, kam lidé s různým původem a přesvědčením přijdou a zase odejdou. Něco zanechají, něco si odvezou.

Mostar je tak jako bonboniéra, kde si to své najde každý. Pokud vás neuchvátí městské mešity, vydejte se na kraj Mostaru, kde ze skály vytéká řeka Buna a na břehu stojí starý dervišský klášter Blagaj z přelomu 15. a 16. století. Slouží jako muzeum a pokud vás duchovně nezasáhne jeho architektura, pak jeho okolí určitě.