Les duhových eukalyptů

Duhové eukalypty opravdu existují. Mezi stromy neřádili avantgardní výtvarníci, ani zuřivá paintballová bitva. Pestrobarevné stromy vytvořila sama Matka příroda. Bez photoshopů.

Pravé jméno duhového stromu zní blahovičník oloupaný. V loupání je totiž celý ten vtip. Při bližším ohledání zjistíte, že divoce zbarvený kmen je plastický, jakoby záplatovaný a plný různě vystouplých vrstev tenké kůry. Jak strom roste, oloupává se z něj v dlouhých pruzích vyčerpaná tkáň a odhaluje kůru novou. Ta září jasně svěží zelenou barvou. Nevydrží ale dlouho. Jakmile je vystavena slunci a vzduchu, začne se rychle měnit.

Jásavá zelená tmavne, přehoupne se do modré, přes fialovou do purpurové a křiklavé růžovo-oranžové až po hnědočernou, což je barva kůry těsně před exfoliací. Tento proces se odehrává postupně na mnoha místech kmenu, nikdy ne najednou. V důsledku toho se skvrny na kmeni neustále přeskupují, kresba se nikdy neopakuje a my můžeme mluvit o “živém umění”.

Barevná ovce rodiny

Eukalyptů neboli blahovičníků je známo něco kolem 700 druhů. Jde o subtropické dřeviny z Austrálie, kde tvoří až 95 % lesů. Duhový eukalyptus jako jediný odtud nepochází, což působí jako ironie osudu vzhledem k tomu, že základní australská mytologie se celá točí kolem duhy a Duhového hada. Holt smůla. Duhový eukalyptus vyrostl v deštných pralesích filipínského ostrova Mindanao, a představuje tak jediný druh eukalyptu, který je schopen růst na severní polokouli.

Jak se liší od svých australských sourozenců možná neuvidíte na první pohled – ucítíte to ale okamžitě. Zatímco většina eukalyptových lesů voní na slunci nezaměnitelnou mentolovou vůní, duhový eukalypt připomíná po čichu klasické listnáče nebo guave. Ať tak či tak, fakt, že nemá dřevo napuštěné vonnými silicemi znamená, že alespoň není tak hořlavý.

Podařilo se ho rozšířit i mimo Filipíny. Daří se mu v Severní Americe, výborně se ujal např. na Havaji. Proč je to dobře? Od obyčejných eukalyptů se liší nejen výrazným vzhledem, ale dalšími, velmi unikátními vlastnostmi. V první řadě roste jako z vody. V období vegetativního růstu se dokáže vytáhnout o více než 4 metry za sezónu. Za sem let z něj máte 33metrového drobečka. Prastaré předky z Mindanao má stále co dohánět – ve své rodné zemi měří duhoví obři kolem 70 metrů.

Strom, který se vybarvil

Z posledních výzkumů vychází, že se jedná o nejrychleji rostoucí strom vůbec. Když pomineme bambus, který je sice o něco rychlejší, prakticky vzato ale soutěží v kategorii dřevnatých travin. Z duhového eukalyptu to okamžitě dělá miláčka dřevozpracujícího průmyslu. Mnoho investorů přišlo na to, že na konci duhy se opravdu skrývá bohatství a rozhodlo se „duhu“ pěstovat jednu vedle druhé na rozsáhlých plantážích. Vyrábí se z ní nábytek nebo poněkud paradoxně – bílý papír.

Duhový eukalypt jde k duhu i planetě. Funguje jako slušivá záplata prázdných míst na satelitních mapách. Zaroste plochy zničené živelnými katastrofami i lysiny po vytěžených lesích. Navíc netrpí žádnými parazity, potýkat se může jednou za čas maximálně s vlnatkou, mšicí nebo housenkou, která okouše pár listů. Eukalyptus má jedinou slabinu – nezvládá dlouhou zimu, při které promrzá zem. Pořád to z něj ale dělá super strom, kterému za rejstřík úžasných vlastností pěstitelé rádi odpustí, že mimo zemi původů nehýří barvami tak výrazně.