Kotor: černá perla Jadranu

Obléhající břehy nejhlubšího středomořského fjordu je Kotor v Černé Hoře městečkem zapadlým mezi kopci. Jako by jeho stavitelé předvídali budoucí zájem o jedno z nejkouzelnějších a nejzachovalejších historickým měst Jadranu a snažili se ho záměrně schovat v nedohledných vodách zálivu.

Kotor je jedno z nejstarších měst v Černé Hoře, díky své poloze odolal středověkých nájezdům i novodobým balkánským občanským válkám. Ačkoli Černá Hora jako samostatný stát existuje teprve od roku 2006, v Kotoru ani přilehlých turistických letoviscích, jako je například Budva, to nepoznáte. Historickým centrem vměstnaným do 4,5 km hradeb se vesele procházejí turisté z celého světa.

Kdysi ohrožené UNESCO

Centrum i pevnost jsou zapsané na seznamu kulturních památek UNESCO. Na něj se dostaly v roce 1979 především díky 15 m tlustým a 20 m vysokým městským hradbám a už stejného roku se posunuly i na seznam ohroženého dědictví, když je poničilo zemětřesení. Za dobu své dlouhé existence Kotor spadal pod různé mocnosti od Byzantské říše, po Rakousko a Jugoslávii. Žádná se na jeho podobě nepodepsala tolik jako Benátská republika. Právě Italové začali budovat dnes tak lákavé městské centrum a vliv benátské architektury a estetiky si tu budete silně uvědomovat.

V hlavní letní sezóně připlouvají do přístavu velké výletní lodě, které do hradeb historického centra vychrlí několik tisíc návštěvníků. Ti pak na půl dne zaplaví všechny jeho uličky, aby navečer zase odpluli. Duben, květen, září a říjen jsou proto na návštěvu Kotoru ideální. Na jaře se sice moc nevykoupete, ale zeleň ve městě a na okolních kopcích ještě nesežehlo letní slunce a výlety budou příjemnější. V září se v pohodě koupat dá a vyhnete se největším davům. Říjen je pak období, kdy tu dozrávají divoce rostoucí granátová jablka a kiwi a sezóna je téměř u konce.

Kotor – město koček

Kotor i nedaleké turistické letovisko Budva jsou rájem koček. Pouliční kočky tu na vás zírají z každého nároží i obchodu se suvenýry. Kočky zdobí pohledy, trička i magnetky na lednici. A místní jsou na ně patřičně hrdí. Chcete černohorským micinám přilepšit? Hledejte obchody, které část výtěžku dávají právě na místní čtyřnohé obyvatelky. Nebo se jděte podívat do Muzea koček. Muzeum je sbírkou kreseb a historických fotek, kterým dominují právě kočky, a snaží se upřít pozornost k toulavým tlapkám nejen Kotoru, ale celého světa. U vstupu si pak můžete koupit pytlík granulí nebo balení kapsiček. Zájemci o ně se přihlásí, hned jak s nimi vyjdete na ulici.

Kotorský hrad není snadné dobýt

Kotorská pevnost, známá taky jako Tvrdjava sv. Ivan (hrad svatého Ivana nebo San Giovanni), je zasazená do kopců nad městem, které svírají záliv po jeho celé délce. Hradby a cestičky klikatící se strmě terénem vám už při pohledu zezdola dávají vodítko, co vás čeká v případě, že se hrad a několik kostelíků v jeho perimetru rozhodnete navštívit.

Ke zřícenině vede několik cest, nejlepší je ale hlavní vstup přímo z historického centra kousek od mostu přes řeku Gate. U vstupu po vás budou chtít pár eur jako vstupné, vy si zase řekněte o brožurku s popisem památek, které po cestě potkáte. Rozhodně ji nedávají automaticky. Vyrazte pokud možno co nejdřív ráno, ideálně okolo sedmé a klidně i dřív. Nebo naopak až pozdě odpoledne před západem slunce. Pokud totiž vážně něco nechcete, tak zdolávat zhruba 1 350 schodů na přímém středomořském slunci a ve špalíru stovek zpocených turistů. Nezapomeňte si s sebou vzít pití a nestyďte si dělat pauzy, klidně i po 10 metrech. Na cestě za výhledem na záliv a město totiž zdoláte téměř 1 200 m převýšení. I s velmi dobrou kondicí si na výstup vyhraďte aspoň 2 hodiny, pokud zrovna nejste ve formě, hoďku dvě přidejte.

Kotorský ostrůvek a jeho falešná sestřička

Samotný Kotor je celkem malý, volně na něj ale přisedají okolní obce, takže je těžké říct, kde začíná a kde končí. Pokud budete mít čas, udělejte si vyjížďku po celé délce zálivu. I obce jako Orahovac, Perast nebo Kostanjica mají své roztomilé plážičky a přístavy. Z posledních dvou jmenovaných se vám naskytne výhled na skoro celý záliv a dva kouzelné ostrůvky. Ostrov Sveti Đorđe (St George Island) je přírodní ostrůvek, který ve 12. století téměř od kraje do kraje zabydlelo benediktýnské opatství. Na ostrově je dokonce i malý hřbitov. Sousední ostrov Gospa od Škrpjela (Our Lady of the Rocks) vznikl uměle tak, že na potopené lodě navršili velké balvany. Dominantou ostrova je římskokatolický chrám s přilehlým muzeem, a dokonce i obchůdkem se suvenýry.

Lážo neplážo

Najít v Kotoru a přilehlém okolí pláž není snadný úkol. Kousek od historického centra je sice veřejná oblázková pláž i s lehátky, vejde se ni ovšem jen pár desítek lidí. Místní tu proto mnohem spíš okupují různé betonové plácky u menších kotvišť, kde po schůdcích slézají přímo do klidné průzračné vody s rybkami a slávkami přilípnutými na kamenných a betonových zdech. Často se vám tak stane, že okolo vaší deky projde kotorský stařeček, nahne se do vody a uloví z ní trs lahodných škebliček, které se servírují ve zdejších restauracích, aby si je odnesl domů a uvařil k večeři. Za vyzkoušení stojí betonový plácek před fakultou námořních studií tak 3 minuty chůze od centra. Jednoduše jděte směrem k veřejné pláži, nezastavujte a vyhlížejte jeřáb s oranžovým záchranným plavidlem na navijáku.