Go to Kongo

Ok, ve škole jsem zeměpisu moc nedal. Ani dějepisu. A fyzice. A tělocviku a… a dost. O tomhle článek není. Pointa je, že na rozdíl od vás, jsem dlouho nevěděl, že když se řekne Kongo, může to znamenat dvě země. Já měl to štěstí se podívat do menší z nich, Republiky Kongo s hlavním městem Brazzaville.

Po přistání v Brazzavile se nelekejte prvního dojmu. Ano, na ulici občas hoří skládky odpadků, ale jinak je to tu vlastně docela fajn. Po městě jezděte taxíkem, jedna jízda vás vyjde na 1 000 až 2 000 CFA, což je asi 40 až 80 korun. Ovšem nesmíte se dát a musíte dostatečně tvrdě smlouvat. Když dopředu víte, co chcete ve městě vidět, může vám být taxikář užitečným průvodcem.

Na frekventovaných místech a nevytahujte fotoaparát. A už vůbec ne u vládních budov. Místní často nemají rádi, když je cizinci fotí a ozbrojené složky jsou extrémně paranoidní. Kolegu, který vyrazil natočit záběry z jízdy taxíkem, které jsme nutně potřebovali do filmu, dokonce zatkli a několik hodin dusili na policejní stanici. Bez znalosti francouzštiny nic moc zážitek, s policajtama se rukama nohama domluvíte jen těžko. Nebýt našeho kamaráda, který už v Kongu žije několik let, kdo ví, jak by to dopadlo.

Předpokládám, že pokud se rozhodnete vyrazit do Konga, nezajímají vás ani tak hořící odpadky, jako místní neopakovatelné přírodní scenerie. V tom případě doporučuji navštívit národní park Odzala Kokoua, kde při troše štěstí máte možnost vidět pralesní slony, nížinné gorily, buvoly nebo nádherné antilopy bongo. Park Odzala nabízí ubytování v luxusních soukromých kempech Odzala Discovery Camps přímo v srdci divočiny. Levné to není, ale zato je to pohodlné a domluvíte se tu bez problémů anglicky. A hlavně – personál kempů vás po domluvě dopraví z Brazzaville až do parku a vyhnete se tak na zhruba 700 km dlouhé cestě spoustě kontrolních stanovišť, kde byste jen těžko odolávali náporu místních policejních bossů dožadujících se úplatku. Ano, dá se říct, že Kongo je zemí pro spíše dobrodružnější nátury, ale znáte to – kdo se bojí, nesmí do pralesa.

Pacův tip

Osobně se všude na světě snažím co nejrychleji zmizet z velkých měst a to nejen proto, že mě nejvíc zajímá příroda. Lidé na venkově bývají podle mě vstřícnější a pokud chcete doma ukázat výjevy ze života místních, lépe se s nimi na focení domluvíte. Pro Kongo to platí dvojnásob. A vůbec – bez předchozí domluvy bych nefotil nejen v Kongu. Samotnému by mi asi nebylo příjemné, kdyby mi doma cizí lidi strkali objektiv před obličej. Po světě nás jezdí čím dál víc a je proto čím dál důležitější, abychom se navzájem respektovali a nechovali se k sobě jako pitomci.